Jeden z našich nejznámějších a nejhojnějších denních motýlů se vyskytuje často na polích. Samice klade žlutá vajíčka v malých hromádkách na rub listů kapusty, zelí i jiné zeleniny. Žlutozelené černě tečkované housenky se žlutými pruhy na hřbetě ožírají listy až na řapík.

Na polích žije na různých rostlinách, z kterých saje šťávu. Přebytečný cukr vylučuje ve formě medovice, která slouží jako potrava pro mravence. Při větším přemnožení napáchá škody, protože napadené rostliny zakrňují a odumírají. Přirození nepřátelé jsou slunéčko a zlatoočka.

Žije na zvířecím trusu i na mršinách. Samice klade na jaře asi 30 vajíček do kravského nebo koňského trusu, o potomstvo se dále už nestará. Dorostlé larvy se zakuklí v zemi. Brouci za slunných jarních dnů poletují v houfech. Přezimují všechna vývojová stadia od vajíčka až po brouka.

Vyskytuje se na bramborových polích. Samička naklade v hromádkách až 1 200 vajíček. Larvy poté ožírají listy brambor. Dospělí brouci také žerou listy brambor, takže rostliny mohou být zcela zničeny. Na larvách si pochutnávají střevlíci, zato ptáci se larvám i broukům vyhýbají kvůli jejich barvě.

Zdržuje se v početných hejnech v zemědělských oblastech. Hnízdí ve stálých koloniích v korunách velkých stromů, kam se brzy zjara vrací. Hnízdo si staví z větviček, trávy, mechu a chlupů. V červnu své kolonie opouštějí a toulají se po kraji. V delších intervalech se ozývá jejich króóó. Potrava je jak živočišná, tak i rostlinná.

Obývá hlavně pole, po léta ubývá. Je ptákem stálým. Dospělí ptáci žijí v trvalých párech. Živí se hmyzem, pavouky, měkkýši, ale hlavně semeny a částmi rostlin. Většinou se zdržují na zemi, pobíhají a tiskne se k ní. Barva opeření je tomuto životu přizpůsobena. Za setmění můžeme slyšet kohoutí errep, čirr-vik a odpověď ripriprip.

Je hojným ptákem ve všech typech otevřené krajiny, často podél silnic a nad polem, kde se ve vzduchu třepotá na jednom místě a bystrým zrakem pátrá po kořisti. Hnízdí ve starých vraních a stračích hnízdech. Ozývá se dlouhým klikliklikli. Loví myši, hraboše i hmyz.

Samec se třepotavě vznáší vysoko ve vzduchu nad polem a přitom hlasitě a příjemně zpívá. Při zpěvu vyletí tak vysoko, že ho sotva vidíme. Vábí ostrým trihk-tririi-trli. Hnízdo si buduje na zemi v prohlubních. Živí se hmyzem, pavouky a různými semeny. Na podzim odlétá ke Středozemnímu moři, odkud se vrací už v únoru.

Jednoletá vonná bylina s větvenou a hustě listnatou lodyhou zdomácněla na obilných polích. Pěstuje se jako léčivka. Kvete od března do srpna žlutobílými květy. Využívá se při léčení křečí a zánětů i jako inhalace při nachlazení či přísada do koupelí. Bývá často zaměňován se rmenem.

Jednoleté nebo dvouleté byliny dorůstají téměř půlmetrové výšky. Vytvářejí přímou lodyhu, nahoře rozvětvenou. Středové květy jsou žluté, s bílými okraji. Kvete od června do října. Roste velmi hojně na polích jako plevel. Velmi rychle se šíří zejména na ladem ležících polích.

Jednoletá bylina s přímou lodyhou má nestejně zubaté listy. Roste dost hojně jako plevel na polích. Kvete od května do října žlutozelenými květy. Její příbuzná je pěstována pro semena s hořčičným olejem.

Vytrvalá, až 80 cm vysoká bylina s tuhou, přímou lodyhou a trojčetnými listy. Kvete od června do září modrými nebo fialovými květy v hustých, krátkých hroznech. Plodem je šroubovitě svinutý lusk. Pěstuje se jako cenná pícnina.

Jeden z našich nejhojnějších drobných savců žije na polích v početných koloniích. V zemi si vyhrabává rozvětvené chodbičky a hnízdní komůrky asi půl metru hluboko. V zimě si buduje tunely pod sněhem. Aktivní je hlavně v noci, kdy se vydává za potravou. Živí se trávou, výhonky, semeny, polními plodinami. Vyznačuje se obrovskou rozmnožovací schopností. Má mnoho přirozených nepřátel.

Obývá pole v nížinách. V létě si vyhrabává pod zemí doupata a z nich několik východů. Zde má obytnou komoru a spižírnu se zásobami obilí, brambor, řepy a dalších polních plodin. Za potravou vychází po setmění. Polní plodiny si nosí do doupěte ve velkých lícních torbách. Žere i žížaly a hmyz, zakousne a sežere i drobné obratlovce, zvláště jejich mláďata. Od října do března přerušovaně spí.

Žije na polích, kde si vyhrabe mělkou jamku, lože. Vydává se za potravou po setmění. Spásá trávu, různé byliny, okusuje řepu a další plodiny. Umí se přitisknout k zemi tak, že ho téměř nevidíme. Dokáže uběhnout velkou vzdálenost, často kličkuje - svým pronásledovatelům zpravidla unikne. Patří k významné lovné zvěři.

Vytrvalou popínavá rostlinu pěstujeme ve chmelnicích. Až šest metrů dlouhá drsně chlupatá lodyha vyrůstá z oddenku. Vstřícné listy jsou dlouze řapíkaté. Kvete od července do srpna. Oválně vejčité šišticovité květy samičích rostlin obsahují hořčinu, která se používá pro výrobu piva.

Hlízy vysazujeme v březnu až dubnu na dobře vyhnojené pole. V červnu a červenci rostliny rozkvetou a poté začne listí žloutnout. To už můžeme hlízy vyorat. Hodí se k uskladnění. Nebezpečnými škůdci jsou háďátko, které se zažírá do kořenů a způsobuje hnilobu a mandelinka, jejíž larvy žerou listy.

Jednoletá bylina roste dost hojně jako plevel na polích. Má přímou nebo poléhavou lodyhu s široce vejčitými listy. Kvete od června do října bílými květy. Plodem je černá jedovatá bobule. Obsahuje slizovitá semena, která se při požívání bobulí ptáky snadno přilepí k jejich zobáku a jsou tak roznášena po okolí.

Vytrvalá popínavá rostlina patří k nejstarším kulturním rostlinám. Pěstujeme ji ve vinicích na plně slunných stanovištích. Kvete v květnu až červnu a plody dozrávají na podzim. Žlutozelené květy v hustých latách slabě voní. Kromě použití jako stolní ovoce je sušíme na rozinky, použijeme je ke zkvašení na mošt či víno.

Tato jednoletá bylina je nejstarší kulturní obilninou. Roste i na chudších půdách s menším množstvím živin. Ozimy sejeme na pole v září, jařiny co nejčasněji v březnu až dubnu. Zrno zpracováváme na mouku, kroupy, kaše, polévky, pivo i jako krmivo pro zvířata.

Jednoletá bylina s dlouhými klásky s dvěma až třemi květy se pěstuje především jako krmivo pro koně. Je vhodným obilím pro mírné pásmo severní polokoule. Na pole ho vyséváme v březnu až dubnu. Zrna zpracujeme na vločky, či krmivo pro koně a drůbež.

Jednoletá kulturní rostlina má klásky ve svislých klasech uspořádány střídavě dvouřadě. Vysévá se na pole na jaře v březnu až dubnu, nebo jako ozim v říjnu až listopadu. Z jedné obilky vyroste trs stébel. Po semletí ve mlýně získáme mouku, kterou využíváme k výživě. Zrna též používáme jako krmivo pro zvířata.

Tuto jednoletou bylinu vyséváme na pole pouze na podzim v září až listopadu. Sečeme ji a mlátíme za plné zralosti plodů, když kolénka ztrácejí svou zelenavou barvu. Zrna se melou na hodnotnou mouku.

Jednoletá nebo dvouletá bylina s větvenou lodyhou dorůstá až do půlmetrové výšky. Kvete od března do listopadu drobnými bílými květy. Roste jako plevel na polích. Dává přednost kyprým půdám bohatým na živiny.

Jednoletá bylina s chudě větvenou lodyhou. Řapíkaté, hluboce zubaté listy jsou v horní části až přisedlé. Roste jako plevel na polích. V oblibě má výživné, jílovité půdy. Kvete od května do července jednotlivými, nachově červenými květy. Plodem jsou lysé makovice.

Jednoletá lysá bylina s hranatou lodyhou a zubatě vykrajovanými listy. Při rozemnutí nepříjemně páchne. Roste jako plevel na polích. Bílé květy v přímých hroznech se objevují od května do října. Plodem je velká plochá šešulka připomínající penízek – odtud jméno rostliny.

Vytrvalá bylina se dlouze plazí a ovíjí kolem okolních rostlin. Kvete od června do září. Velké bílé nebo růžové květy vytváří jednotlivě a na dlouhých stopkách. Rozkvétají pouze na jeden den a hezky voní. Roste jako obtížný plevel na polích. Pokud při zorání pole zůstane podzemní výběžek rostliny v půdě, vyrůstá z něj nová rostlina.

Jednoletá bylina je důležitou kulturní rostlinou. Zrna této trávy přinesl do Evropy Kryštof Kolumbus. Dnes je po rýži nejdůležitější obilninou a nenahraditelným krmivem a potravinou. Na pole ji vyséváme v dubnu a květnu. Po 20 týdnech je až tři metry vysoká. Jakmile je zrno žlutohnědé, sklízíme ji.

Vytrvalá bylina s plazivým oddenkem. Kvete v březnu a dubnu žlutými květy. Dlouze řapíkaté listy v přízemní růžici se objevují až po odkvětu. Roste hojně na polích, kde je považován za plevel. Je léčivou rostlinou - využívá se hlavně při kašli, při onemocnění cév a hojení ran.

Vytrvalá rostlina, na jaře se žlutohnědými členěnými lodyhami na vrcholku, v létě se zelenými rýhovanými větvenými lodyhami. Po vyprášení v březnu a dubnu jarní lodyhy odumírají. Roste hojně na otevřených a světlých polích, kde je považována za obtížný plevel. Má v oblibě vlhké a jílovité půdy.

Jednoletá bylina se rozprostírá na ploše polí. Jedná se o plevel, který je značně rozšířen. Kvete s výjimkou nejstudenějších měsíců po celý rok drobnými bílými květy. Plodem je tobolka s malými hnědými semeny. Je běžně nazýván jako žabinec.

Jednoletá bylina s přímou, chlupatou lodyhou. Přízemní listy v růžici jsou dlouze řapíkaté, horní mají řapík krátký. Kvete od dubna do října růžovofialovými květy, které tvoří květenství. Během zrání plodu se malé plůdky oddělují od středního sloupku a jsou vymršťovány do okolí. Roste hojně na písčitých polích.

Vytrvalá, dlouze výběžkatá tráva s plazivým, tuhým oddenkem. Kvete od června do srpna zploštělými klásky. Je to velmi hojný a úporný plevel na polích. Dá se těžko odstranit, protože má dlouze plazivé a výběžkaté oddenky, které vrůstají v půdě až do hloubky 80 cm.

Tuto velice vysokou (až přes 3 metry) jednoletou bylinu vyséváme v dubnu až červnu a asi po 22 týdnech ji sklízíme. Úbor uřízneme a jadérka vyloupneme nebo vyklepneme. Slouží jako krmivo pro ptáky i k lidské zdravé výživě. Lisováním se získává stolní olej.

Žije v otevřených krajinách polí. Hnízdo si zakládá v dutinách stromů, ve škvírách, často hnízdí v koloniích. Budují si ho oba partneři ze slámy, chlupů a peří. Živí se hmyzem a různými semeny, mláďata živí pouze hmyzem. Je ptákem stálým. Vábí hlasem tek-tek nebo čip-čip.

Je jedním z našich nejznámějších a nejhojnějších brouků. Vyskytuje se v blízkosti kolonií mšic. Samička naklade až několik stovek vajíček. Vylíhlé larvy jsou dravé a přepadají mšice. Také brouci se živí mšicemi. Vylučují žlutou, silně páchnoucí tekutinu, která odpuzuje mravence, kteří si často mšice brání.