Pěstujeme ji v sadech v nížinách. Vyskytuje se jako strom i keř. Kvete brzy zjara bílými, růžovými až teple červenými květy. Listy má úzké, kopinaté, krátce řapíkaté. Plody dozrávají od poloviny července až do září. Sklízíme z ní zlatožluté a červené šťavnaté aromatické plody, které patří mezi peckoviny.

Tento strom najdeme v sadech v nižších oblastech. Kvete časně zjara čistě bílými květy se silně červenými prašníky, které později žloutnou. Střídavé listy sedí na krátkých řapících, čepel je na konci zašpičatělá. Plody dozrávají od července do listopadu. Řadíme je mezi jádroviny.

Tento strom kvete v dubnu a květnu bílými květy s růžovým nádechem. Plody dozrávají v létě a na podzim. Jsou důležitým zdrojem vitamínů a stopových prvků. Stromy najdeme v sadech v oblastech s mírně teplým létem.

Jedná se o nízký strom s tmavě zelenými vejčitými řapíkatými listy. Z bílých nebo růžových květů se po opylení vyvinou žluté až načervenalé peckovité plody s jemným chmýřím. Pěstujeme ho v nížinách - potřebuje stanoviště na plném slunci. Kvete v březnu, plody dozrávají v červenci až srpnu.

Vysazujeme ho na zahradách a podél cest. Dává pak nejen příjemný stín, ale ostrá vůně z jeho listů odpuzuje mouchy a komáry. Střídavé listy jsou složeny ze sedmi oválně zašpičatělých čepelí na rozšířeném řapíku. Kvetoucí jehnědy se na stromě objevují v květnu, plody (peckovice s jedlým jádrem) dozrávají na podzim.

Statný keř s červenými plody kvete v dubnu až v květnu, plody dozrávají v červenci. Množství kyseliny, hrubá slupka a tvrdá jadérka činí toto ovoce příliš drsným k jídlu zasyrova. Obsahuje však velké množství vitamínu C. Jeho šťáva má vysoký obsah vápníku a železa. Pěstujeme ho v zahradách a sadech.

Tento ovocný strom kvete v dubnu, ještě před vyrašením listů, bílými květy. Listy má střídavě postavené, krátce řapíkaté. Od srpna do října (podle odrůdy) dozrávají podlouhlé plody s pevnější dužninou, plochou peckou a tenkou stopkou. Vysazujeme ho v zahradách a sadech, úspěšně se pěstuje i v horských polohách.

Tento ovocný strom pěstujeme v zahradách a sadech. Je nenáročný. Střídavé řapíkaté listy mají blízko řapíku dvě žlázky. Bílé květy můžeme na stromě spatřit v dubnu až červnu, na plody (kulaté peckovice na dlouhých stopkách) si počkáme do června až srpna.

Stálezelená liána se záchytnými kořínky, kterými se přidržuje podkladu, má větvený kmen s vyhnanými volnými větévkami a stále zelenými, vstřícnými, dlouze řapíkatými listy. Kvete pouze velmi zřídka v září a říjnu. Roste hojně v zahradách, pne se po kmenech stromů, ale i po stěnách budov.

Chudě větvený vzpřímený keř s metlovitými, velmi ohebnými větvemi a se střídavými listy, nahloučenými na konci větví. Od počátku března do dubna kvete, karmínově červené květy silně voní a rozvíjejí se dříve než listy. Plody jsou červené jedovaté peckovice. Je pěstován v zahrádkách.

Pomalu rostoucí keř má vstřícné živě zelené řapíkaté listy s vejčitou špičatou čepelí. V květnu se objevují květy v bohatých, hustých a dlouhých květenstvích. Pronikavě voní. Plodem je vejčitá, hnědě lesklá tobolka. Je vysazován v zahrádkách.

Statná vytrvalá bylina s přímou, bohatě větvenou lodyhou a plazivým oddenkem. Listy má řapíkaté, podlouhle vejčité. Hojně roste podél plotů. Většinou roste ve skupinách. Kvete od června do října převislým květenstvím se zelenavým okvětím. Plodem je vejčitá nažka. Celá rostlina je pokryta žahavými chlupy. Patří mezi léčivky.

Tato jednoletá bylina patří mezi plodovou zeleninu. Vysazujeme ji v květnu na zahradu na nejteplejší místo. Ze žlutých květů se vytvářejí nejprve zelené, později červené plody. Konzumujeme je syrové, případně je použijeme k přípravě salátů i pokrmů. Vyrábíme z nich kečupy a šťávy.

Vytrvalá bylina, která silně aromaticky voní. Je pěstována v zahradách. Kvete v červnu a červenci. Růžově zbarvené květy tvoří husté klasy. Jako léčivka podporuje tvorbu žluči, působí dezinfekčně v žaludku a střevech, zlepšuje chuť k jídlu.

Vytrvalá bylina s větveným oddenkem a vzpřímenou chlupatou lodyhou často silně větvenou. Řapíkaté listy jsou vroubkovaně zubaté a silně voní po citronech. Kvete v červnu až srpnu bílými, žlutobílými nebo modravými květy. Je pěstovaná v zahradách. Jako léčivá rostlina uklidňuje, posiluje nervy a osvěžuje.

Jednoletá bylina má vzpřímenou chlupatou lodyhu. Chlupaté střídavé listy jsou slabě zoubkované. Kvete v červnu až září žlutooranžovými květy. Roste v zahradách jako ozdobná rostlina. Je významným prostředkem na rány - podporuje léčení ran.

Zdržuje se v teplých místech, hlavně v budovách. Prodává se jako krmivo pro ptáky a plazy. Jednotlivci snadno unikají z chovů. Živí se potravou jak rostlinného, tak i živočišného původu. Samec hlasitě cvrká - v noci třeba celé hodiny. Zvuky vyluzuje třením křídel o sebe.

Patří k nejrozšířenějšímu hmyzu v lidských obydlích a jejich okolí. Samice klade až 150 vajíček do hnijících odpadků, výkalů a hnoje. Má ročně mnoho generací. Přezimují larvy nebo kukly. Živí se zbytky potravy, které přijímá sosákem. Skvěle běhá po jakémkoliv povrchu.

Žije v zahradách, podél cest a zdí. Buduje si podzemní hnízdo s nástavbou z hlíny nad zemí mezi stébly trav. Je všežravec, často přepadá drobný hmyz a jeho larvy, rád lízá sladké výměšky mšic. Za letních dnů se vylíhnou okřídlení jedinci, kteří se rojí ve svatebním letu.

Je u nás chovaná v úlech. Žije v početných společnostech, v nichž je vždy jedna samice - královna, v létě větší počet trubců a dělnic. Dělnice dobře vidí a pozoruhodně se dorozumívají prostřednictvím tanečních pohybů. Jednou v roce nastává rojení.

Vyskytuje se v zahradách v blízkosti dřev. Samec je ozdoben silným rohem na čele. Samice je menší a roh nemá. Larvy se vyvíjejí ve ztrouchnivělých pařezech, starých kompostech či v dřevěném odpadu. Brouky můžeme spatřit v noci od června do srpna.

Žije pod zemí, její chodbičky sahají do hloubky až jednoho metru. Vylézá jen v noci. Živí se odumřelými částmi rostlin, především spadaným listím. Zastává důležitou úlohu v koloběhu látek. Je obojetník, vajíčka klade do sliznatého kokonu vylučovaného opaskem.

Náš největší plž obývá zahrady především v nížinách. Rád se zdržuje na vápenitém podkladu. Má ulitu až čtyři centimetry vysokou a právě tak širokou. Dožívá se šesti let. Živí se rostlinami. V suchém období se uzavírá šlemovitým výměškem, na zimu ještě silnějším vápenitým víčkem. Přezimuje od října do dubna.

Je všude velmi hojný. Najdeme ho v živých plotech v zahradách. Poznáme ho podle bílé skvrny v podobě kříže na zadečku. Samice loví různý hmyz pomocí sítě, kterou si sama každý den utká. Sameček jí pomáhá při lovu tak, že sítí třepe.

Vyskytuje se v zahradách, často ho najdeme i ve sklepě. Ožírá zeleninu, houby, živí se i na mrtvolkách zvířat, žere i menší plže. Za potravou se vydává v noci, ve dne se ukrývá pod kameny, listím, ve škvírách. Na podzim klade vajíčka.

Kolem jednoho metru velký pták přilétá ze zimoviště v jižní Africe v polovině dubna. Veliké hnízdo z větví, trávy a drnů si staví na stromech, střechách domů, vysokých komínech. Oba rodiče svá mláďata krmí do zobáku. Jsou masožravci. Loví hmyz, hlodavce, ptáky, žáby, rybky.

V březnu přilétá z jižní Evropy. Patří k našim nejhojnějším ptákům. Hnízdo si zakládá na keřích a stromech, ale také například na trámech, nízko nad zemí. Živí se hmyzem, žížalami, měkkýši, na podzim též bobulemi. Odlétá v říjnu.

Přezimuje v jižní Evropě a v Africe. Samice snáší 2 vejce dvakrát až třikrát do roka. Živí se převážně semeny, drobnými plody, zelenými částmi rostlin, hmyzem, měkkýši, žížalami. Potravu si s oblibou hledá na polích. Stále jich přibývá, protože si dokázali zvyknout na blízkost lidí.

Je přistěhovalcem z jihovýchodní Evropy. Velmi často zalétá za okna. Zůstává u nás i v zimě. Hnízdí několikrát v roce. Hnízdo si staví ve větvích stromů. Samice snáší dvě vejce a sedí na nich s partnerem 15 dní. Je semenožravcem, ale živí se i zbytky lidské potravy včetně masa. Občas uloví i hmyz či měkkýše.

Vyhledává suchá stanoviště s řídkou vegetací nebo holá místa. Je to stálý pták. Zjara si páry postaví ze stébel, kořínků, chlupů a peří hnízdo na zemi. Samice sem snese vajíčka a 13 dní na nich sedí. Mláďata krmí rodiče hmyzem, dospělí ptáci požírají semena, obilní zrna, zbytky trusu.

Ze zimovišť v Africe přilétá koncem února. Hnízdo si staví v trhlinách zdí, mezi kameny a trámy z drobných větviček, kořínků a stébel a vystýlá je chlupy, žíněmi a peřím. Jeho potrava se skládá z hmyzu, žížal, korýšů. V srpnu se sdružují do hejn a v říjnu odlétají.

V dubnu si samice buduje hnízdo z větviček, kořínků, stébel v hustých větvích smrčků, jalovců a trnek. Vystýlá ho chlupy a rostlinami. Po vyhnízdění se mladí spojují v hejna a toulají se po polích. Živí se převážně semeny. Daří se jim zejména tam, kde se pole mění v úhory.

Hnízdo na keřích, stromech, okenní římse si buduje z kořínků, stébel trávy, kousků papíru a hadříků, do základů použije hlínu. Hnízdí až třikrát v roce. Potravou mu slouží hmyz, žížaly, měkkýši, bobule, ovoce. Zvykl si na blízkost člověka a naučil se využívat nové potravní zdroje.

Vyznačuje se nápadně dlouhým ocáskem, delším než tělo s hlavou. Hnízdo si buduje na vysokých trnitých keřích z mechu, lišejníku a pavučin, na rozdíl od jiných sýkor uzavřené. Živí se drobným hmyzem. V zimě tvoří větší hejna.

Přilétá z Afriky v dubnu. Staví si miskovité hnízdo ve stájích. Budují ho oba partneři z bláta a stébel. Vystýlají si ho peřím. Živí se létajícím hmyzem. V září se začínají houfovat k odletu do Afriky. Tehdy můžeme velmi dobře slyšet jejich hlasité štěbetání.

Ze zimovišť v Africe k nám přilétá ke konci dubna. Hnízdo si buduje přilepené na kolmé stěně pod římsami domů a okapy. Má ho slepené z bláta a vystlané peřím a stébly, uzavřené, pouze s malým otvorem v horní části. Loví ve vzduchu různý hmyz. Na zimoviště se vrací v houfech v září.

Hojně se vyskytuje v parcích a zahradách. Dosahuje délky až 30 cm. Přes den se ukrývá v listí a dírách, v noci vychází na lov. Tehdy se prozradí funěním a šramotem. Loví hmyz, žížaly, drobné obratlovce. Nepohrdne ani ptačími vejci. Samice vrhá jednou ročně tři až osm mláďat. Ta jsou po narození slepá a hned jim začnou vyrůstat měkké bodliny.

Přes den se ukrývá, za potravou vychází za soumraku. Loví měkkýše, žížaly, pavouky, hmyz, myši. Zimu přespává v suchých děrách. Zjara přichází do rybníku či tůně a klade tu dvě šňůry spojených vajíček. Pulci se líhnou po dvanácti dnech. Za tři měsíce se přemění v žabky, které vylézají na souš.

Vyskytuje se především v lidských obydlích a jejich okolí. Hnízdo si staví v děrách z roztrhaných hadrů a papíru. Samice několikrát ročně vrhá 4 až 8 holých a slepých mláďat. Dospívají po šesti týdnech. Živí se různými odpadky živočišného i rostlinného původu, lidskými zásobami a zrny. Rozhlodává vše, co je k snědku.