Nemusíme ani mluvit, a přece naši nejbližší poznají, jakou máme náladu. S hudbou je to podobné. Na první poslech rozpoznáme radostnou, slavnostní, smutnou či žertovnou hudbu. Zaposloucháme-li se pozorně, zjistíme, že hudba dokáže vyjádřit i náladu – třeba stesk po domově, svatební veselí, měsíční noc nebo sluneční den. A její poslech nás nakonec potěší a třeba nám i zlepší naši náladu.
Výstupy pro žáka:
– interpretuje své prožitky a pocity z hudby
– vyhledá v notovém zápise noty půlové, čtvrťové, osminové a určí jejich délku

Hra na náladáře

Utvoříme dvojice. Jeden představuje zrcadlo, druhý před ním stojí. Jeden z dvojice předvádí různé typy nálad a chování člověka: veselost, unuděnost, smutek, zamilovanost, rozhněvanost, nespokojenost, lítostivost, smutek… Druhý z dvojice (zrcadlo) vše po svém spoluhráči opakuje.

Poslech – Bedřich Smetana: Proč bychom se netěšili (Prodaná nevěsta)

Bedřich Smetana se narodil v Litomyšli 2. března 1824. Bylo zrovna masopustní úterý, lidé se loučili s masopustem a panovalo všeobecné veselí. V Litomyšli nikoho nenapadlo, že by se ze syna zámeckého sládka mohl stát přední hudební skladatel, jehož skladby se budou hrát po celém světě. Malý Bedřich jako pětiletý zahrál na housle otci k svátku Haydnovu skladbu, v šesti letech veřejně koncertoval na klavír a v osmi složil svoje první dílko, tanec Kvapík D dur. Bedřich Smetana byl veselý člověk, byl vynikajícím tanečníkem, skládal polky (Luisina, Jiřinková, Ze studentského života). Další tance (Furiant, Cibulička, Hulán) obsahuje jeho dílo České tance. Skladatel ovšem musel čelit i těžkým životním ranám. Zemřela mu milovaná dcera Bedřiška. V padesáti letech ohluchl, takže deset let svého života prožil ve věčném tichu. I tehdy ovšem skládal. Cyklus symfonických básní Má vlast, smyčcový kvartet Z mého života, operu Hubička. V den výročí Smetanovy smrti (12. května 1884) zahajuje každoročně mezinárodní hudební festival Pražské jaro. A úvodní skladbou je právě Smetanova Má vlast.

V opeře s úsměvným názvem Prodaná nevěsta Smetana vyjádřil svou radost ze života.

Stručný děj:
Mařenka miluje Jeníka. Místní dohazovač Kecal se ovšem domluvil s jejími rodiči, že si vezme Vaška. Jeník a Vašek jsou bratři a Vaškovi je jedno, zda bude ženichem Mařenky či ne. Vůbec Mařenku nezná, a proto se Mařenka vydává za jinou dívku a napovídá mu, že Mařenka jej chce po svatbě zabít, protože miluje jiného. Nutí Vaška přísahat, že se jí vzdává. Jeník vymýšlí lest na Kecala, který jej nutí, aby se Mařenky vzdal za 3000 zlatých. Nakonec si Mařenka vezme Jeníka. A Vašek? Ten se zamiluje do komediantky Esmeraldy. Oblékne si kvůli ní kůži medvěda. Tím všechny rozveselí.

Poslechneme si jednu z jejích nejznámějších částí, sbor Proč bychom se netěšili. Radostná melodie písničky, kterou zpívají všichni vesničané, se objeví hned v úvodu, po předehře.

• K poslechu si zataktujeme.
• Podíváme se podle zájmu dětí na další ukázky z opery: Duet Kecala a Jeníka –Rozmysli si, Mařenko – Pochod komediantů – Vaškova árie – Milostné zvířátko – Věrné milování –

Proč bychom se netěšili

Radostný sbor snad ani jinak než vesele a s chutí zpívat nejde.

• Najdeme tečky nad notami v prvním taktu písně. Tečka nad notou znamená zpívat nebo hrát notu krátce (staccato).
• Najdeme v notovém zápisu legato. Co znamená? (hrát či zpívat vázaně)
• Kde se nachází označení mezzoforte? Co znamená? (zpíváme středně silně)
• V jaké tónině je písnička zapsána? (C dur)

Píseň je zapsána ve dvoudobém taktu. S některými rytmy, které v tomto taktu můžeme utvořit, si zkusíme pohrát – zkusíme doplnit rytmické závětí:

Příklad doplnění:

Měla jsem holoubka

Českou lidovou píseň předneseme mírně a zpěvně.

• V jakém taktu je tato píseň? (ve čtyřčtvrťovém)
• Připomeneme si taktování ve 4/4 taktu na 4 doby.
• Všimneme si začátku písně. Najdeme tu neúplný takt (předtaktí).