Žádné jídlo se neobejde bez toho správného koření. Také v hudbě existují koření, která jsou základem, nesmějí v ní chybět. Nazýváme je hudebně vyjadřovacími prostředky. Jsou to melodie, rytmus, dynamika (slabě – silně), tempo a hudební barva (výběr hudebních nástrojů).
Výstupy pro žáka:
– hraje na jednoduché hudební nástroje
– zpívá písně intonačně čistě podle svých možností

Na počítači spustíme poznávačku hudebního koření. Máme poznat, které z hudebně vyjadřovacích prostředků jsou zde zachyceny.

Běží liška k Táboru

V písničce se objevuje melodie durového kvintakordu. Všimneme si stejného rytmu prvního a druhého taktu písně. Rytmicky shodný je třetí takt se čtvrtým. Stejný nápěv má i lidová píseň:

Když jsem husy pásala,
zimou jsem se třásala,
teď už husy nepasu
a zimou se netřesu.

• Písně zpíváme spolu s jednoduchým instrumentálním doprovodem.
• V jakém taktu je píseň zapsána? (čtyřčtvrťový)
• Zkusíme změnit partituru písně, abychom vytvořili takt dvoudobý. (Doplníme taktové čáry.)
• Hledáme v písničce hudební otázku a hudební odpověď. (Jsou tvořeny vždy dvěma takty.)

Poslech – Leoš Janáček: Příhody lišky Bystroušky

Janáčkova opera je velké hudební divadlo, kde vystupují skoro samá zvířata. Za doprovodu velkého orchestru zpívají buď jako sólisté, nebo ve dvojicích, či zpívají jako operní sbor. Velké operní písni s orchestrálním doprovodem se říká árie. Zpívají-li dva pěvci najednou, říká se jí duet.

Děj opery se odehrává v oblasti přírody nedaleko Brna. Leoš Janáček zde využil píseň Běží liška k Táboru. Malá liščata však ji zpívají na jinou, pro nás neznámou melodii.

Koulelo se, koulelo

• Lidovou píseň zpíváme mírně, zpěvně a jemně. Je v mollové tónině.
• Využijeme také zpěv chlapci – dívky.

 

Našli jste chybu? Dejte nám vědět.