Muzika umí dávat lidi dohromady. Pokud se spolu sesednou kamarádi a jeden z nich vytáhne kytaru, je o dobrou zábavu postaráno. Kdysi se takto lidé scházeli třeba v hudebních salonech. Některý z přítomných umělců byl vyzván, aby zahrál na klavír nebo aby zazpíval. Dnes se scházíme třeba v hospodách nebo u ohňů.
Výstupy pro žáka:
– vytvoří jednoduchou dohru
– rozliší jednotlivé tóny ve stupnici C dur

Poslech – Fryderyk Chopin: Polonéza

Polský hudební skladatel a klavírista žil v první polovině 19. století. Je nazývám básníkem klavíru. Polonézy, které komponoval, byly určeny ke koncertnímu provedení, tedy k poslechu. Polonéza A dur, kterou si poslechneme, je poměrně snadná, takže ji nemusí hrát jen klavírní virtuos. Polonéza býval lidový tanec, v 16. století se stala tancem dvorským, v době romantismu byla hrána jako úvodní tanec plesů. Má slavnostní ráz. Její tempo je mírné, tanec je spíše promenádou.

Kamarádi

• Z písničky vybereme tři odlišné rytmy, vytleskáme si je:

ty – ty – tá – tá
ty – ty – ty – ty – ty – ty
tá – nic – nic

• Prohlédneme si pozorně notový zápis písničky. Jaké druhy not se tu střídají? (čtvrťové a osminové)
• Zazpíváme si melodii písničky na slabiky tá a ty.
• Zahrajeme rytmus na nějaký rytmický nástroj.
• Při zpěvu písničky si zatančíme výměnnou mazurku v kruhu.

Voláme sluníčko

• Melodii kvintakordu vzestupnou i sestupnou (první dva takty písně): c – e – g zaznamenáme na tabuli a do notových sešitů. Připomíná nám některé části písničky? (V písničce ho najdeme několikrát.)
• Vzestupný i sestupný kvintakord D dur si několikrát zazpíváme.
• Pustíme se do zpěvu písně.
• Žáky rozdělíme na skupiny se sólovým zpěvákem: ve zpěvu se vždy po dvou taktech střídají. Ten, kdo nezpívá, si melodii a text představuje v duchu.

zpíváme všichni:             zpívá sólista:
Voláme sluníčko             haló, haló
tepla je na světě             málo, málo
vylez a rozežeň                mraky, mraky
a já ti pomůžu                  taky, taky.

 

Našli jste chybu? Dejte nám vědět.