Vzpomínka je návratem do minulosti. Vzpomeneme si na maminčin řízek, prázdniny u moře, hledání hub v lese. Vzpomínky se nevyhýbají ani hudebním skladatelům. Ti většinou ve své hudbě vzpomínají na své dětství a zážitky s ním spojené. První písnička nám připomene vůni lesa a táborového ohně. Při další písni vzpomínali naši pradědečkové na své mládí.
Výstupy pro žáka:
– na základě svých dispozic zpívá intonačně čistě a rytmicky přesně písně v durové tónině
– interpretuje své prožitky a pocity z hudby

Rodné údolí

Podíváme-li se na první notu písničky, zjistíme, že není zapsána v notové osnově, ale pod ní. Linkám, které najdeme pod notovou osnovou nebo nad ní, říkáme linky pomocné.

V sešitě si zopakujeme poznatky o notové osnově (linky, mezery), existence pomocných linek, stále stejné opakování notové abecedy (c, d, e, f, g, a, h c). Zapisujeme houslový klíč, vpisujeme noty a jejich pojmenování.

Noty, které zapisujeme do notové osnovy s pěti linkami a čtyřmi mezerami, patří k notám jednočárkované a dvoučárkované oktávy. Noty zapisované na pomocné linky patří do jiných oktáv. Podíváme-li se na klaviaturu zleva doprava, jsou to oktávy subkontra, kontra, velká, malá, jednočárkovaná, dvoučárkovaná, tříčárkovaná, čtyřčárkovaná.

Podíváme se, které noty nejčastěji používáme:

Poslech – Petr Iljič Čajkovskij: Mozartiana

Ruský skladatel Petr Iljič Čajkovskij složil v roce 1887 skladbu, které dal název Mozartiana. Zavzpomínal v ní na své dětství, na dobu, kdy z otcova orchestrionu poprvé uslyšel hudbu, která mu učarovala. Byly to úryvky z Mozartovy opery Don Giovanni. Mozart byl Čajkovskému vzorem. V Mozartianě Čajkovskij uvedl deset variací, které převzal z Mozartových klavírních koncertů.

V úvodní části se v rozhovoru představí dvě nástrojové skupiny. Otázku položí smyčcové nástroje, odpoví nástroje dechové. Pozornost můžeme zaměřit na hru činelů, jejichž údery zaznívají nezvykle na lehké doby taktu.

Tuto hru po skončení poslechu vyzkoušíme při zpěvu písně Rodné údolí. Tleskáme vždy na druhou a čtvrtou nepřízvučnou dobu.

Při opakovaném poslechu úvodu skladby (0:49) vystihneme dynamické odstínění hudby taktováním. Silnější dynamiku znázorníme většími taktovacími gesty, slabší menšími. Rozdíl záměrně přeháníme.

Poslech – Wolfgang Amadeus Mozart: Don Giovanni

Petr Iljič Čajkovskij prohlásil: „Za to, že jsem zasvětil svůj život hudbě, vděčím Mozartovi.“ Právě teď uslyšíme hudbu, která Čajkovského tolik okouzlila. Operu Don Giovanni zkomponoval přímo pro Pražany. Premiéru provedl ve Stavovském divadle v roce 1787. Její předehru dopisoval Mozart ještě v noci před premiérou. Námětem opery je stará španělská pověst o Donu Juanu Tenoriovi, kterého na konci jeho zpustlého života odnesl do pekla čert. Poslechneme si árii Až rudé víno zbarví jim tváře:

Až rudé víno zbarví jim tváře,
slavnostní záře může hned plát.
Z celého města děvčata hezká
voď mi sem rychle, zlíbám je rád!
Vše jako bezhlavé tančiti začne,
skákat a jásat, rozkoše lačné,
vše bude smát se, zpívat a hrát,
skákat a jásat, zpívat a hrát,
Rozkoše lačné, zpívat a hrát!
Já v rozeplání a v milkování
té a pak oné dám lásku znát.
Až vzejde ráno, v soupis mých lásek
zas deset krásek můžeme psát,
krásek mých můžeme psát!

Bejvávalo

Známý a oblíbený kánon našich pradědečků, při kterém vzpomínali na své mládí, si nejprve zazpíváme v jednohlasu. Zpíváme v mírném tempu, nikoli ale příliš rozvláčně. Pozor dáváme na výslovnost koncových hlásek (let, svět, květ). Poté přistoupíme k nácviku kánonu.