Muzika je tu sice proto, aby dělala lidem radost. Ale každou radost si musíme alespoň trochu zasloužit. A naučit se hrát na nějaký hudební nástroj rozhodně není jen tak. Většina hudebních začátků je spojena se starostmi. Ale určitě to stojí za trochu toho odříkání.
Výstupy pro žáka:
– zpívá podle svých možností intonačně čistě
– orientuje se v notovém zápisu

Já jsem muzikant

Českou lidovou píseň si společně zazpíváme, při opakování využijeme předzpěváka. Vyhledáme si a ukážeme nástroje, o kterých se v písni zpívá: housle, kontrabas, trubka, buben.

• Z jakých materiálů jsou tyto nástroje vyrobeny?
• Jak se na ně hraje?
• Čím?

Více se zaměříme na housle: dvě desky spojené luby tvoří tělo houslí. Viditelnou částí je krk, na kterém je připevněn černý hmatník. Je ukončen hlavicí se čtyřmi kolíky. Ke každému z nich se upíná jedna struna. Otáčením kolíků hráč snižuje nebo zvyšuje tón jednotlivých strun (slouží k ladění nástroje). Dalšími částmi jsou kobylka a struník. Na housle se hraje pomocí smyčce. Tím se smýká po strunách. Jsou na něm nataženy žíně, které se natírají kalafunou (tvrdou pryskyřicí z jehličnatých stromů).

V notovém zápisu písně hledáme noty, které známe. Všimneme se i těch, které jsou pro nás nové. Do notové osnovy si zkusíme zakreslit houslový klíč (říkáme mu G klíč, protože ho začínáme psát na druhé lince notové osnovy, kam píšeme všechny noty g1). Poté si zapíšeme noty a správně si je pojmenujeme. Využijeme dvě básničky, které rytmicky recitujeme.

Notám diví se náš klouček,
každá nota jako brouček
leze níž a leze výš,
do ruky ji nechytíš.

K této básni nacvičíme pohybový doprovod: Vytvoříme dva kruhy – větší vnější a menší vnitřní. Děti ve vnějším kruhu kráčejí a recitují báseň v rytmu čtvrťových hodnot. Děti ve vnitřním kruhu v rytmu osminových hodnot drobnými krůčky klusají. Kruhy se mohou pohybovat v protipohybu.

Když se nota pěkně bělá,
říkáme jí nota celá,
uděláme z ní dvě půlky,
bílé jsou a mají hůlky.
Půlky zase rozpůlíme,
nové noty obdržíme.
Čtvrťové jsou tyhle noty
– černé jako nové boty,
rozpůlíme čtvrtku zase
a máme z ní v krátkém čase
dvě osminky, černé tečky,
které nesou praporečky.

S pomocí básní si zapíšeme a pojmenujeme v notovém sešitu noty. Zkusíme si zazpívat na solmizační slabiky vzestupnou i sestupnou řadu c1 – c2. Volíme volnější tempo. Přitom si noty ukazujeme v notovém zápisu.

Nestarej se, ženo má

Lidovou píseň z Prácheňska zpíváme radostně, s chutí. Přidáme jednoduchý doprovod. Rozdělíme se do dvou skupin a zpíváme každou sloku opakovaně (dvakrát). Přidáme pohybový doprovod – polkový krok. V notovém zápisu si určíme a pojmenujeme jednotlivé noty.

Zopakujeme si:

Notami zaznamenáváme výšku a délku tónů. Píšeme je do notové osnovy. Ta má pět linek a čtyři mezery. Podle délky rozeznáváme noty celé, půlové, čtvrťové, osminové.

Poslech: Ilja Hurník – Kolovrátek

Teď si poslechneme hudební příběh, v němž má starosti s muzikou kolovrátek neboli flašinet. To je taková krabice s klikou. Uvnitř jsou schovány píšťaly. Když se klikou točí, ozývá se písnička. Jenomže právě tu náš kolovrátek zapomněl, a tak prosí děti o pomoc.

Kolovrátky dnes najdeme pouze v muzeích. Flašinetáři na ně hráli hlavně v 19. století. Nástroj měli zavěšen na popruhu, hráli na dvorcích ve městech i na vesnických návsích. Dostávali za to od lidí drobný peníz. Později flašinety vytlačily gramofony.

 

Našli jste chybu? Dejte nám vědět.